Konopí jako léčivka

Člověk a stres

Člověk, jako součást přirozeného koloběhu na Zemi, je každý den vystavován určité dávce stresu. Tento stav je nejčastěji spojován se zátěží psychiky. Ovšem veškerý neblahý vliv na funkci těla, jako takového, je určitá forma stresu.

Sluneční záření – stres pro pokožku, poranění kůže – stres pro pokožku, viróza – stres pro imunitní systém. Stresem je mimo jiné i nevhodná strava, kterou tělo neumí využít nebo mu neprospívá a kdy tak zatížíme trávicí trakt. Stresem je jakékoliv vystavení našeho organsimu neblahým vlivům okolí – takzvaným stresovým faktorům.

Stresové faktory

Protože s určitým typem stresu se člověk musel vypořádat od pradávna, je lidské tělo je vybaveno automatickou adaptací a odpovědí. Některé typy odpovědi jsou známé a bereme je jako samozřejmost. Pokud přijmeme větší množství cukru, tělo vyplaví více inzulínu, pokud pokožku vystavíme slunci, tělo vysyntetizuje větší množství melaninu v podkoží a pokožka ztmavne a je více chráněna vůči UV záření.

Ovšem pokud vystavujeme tělo dlouhodobě vůči vysokým dávkám jednoduchých cukrů, tkáně postupně ztrácí schopnost reagovat na inzulín. Pokud budeme vystavovat pokožku nadměrnému působení UV, tělo nezvládne samo odstraňovat volné radikály a dojde k poškození kůže.

Nejvíce exponovanou oblastí organismu vůči vnějšímu prostředí je mimo jiné pokožka a trávicí trakt. Ty jsou v neustálem kontaktu s vnějšími vlivy a také jsou nejčastěji vystavovány stresovým faktorům.

Aniž bychom si to uvědomovali, naše tělo se zcela nepřetržitě vyrovnává s různou teplotou okolního prostředí, s různou vlhkostí vzduchu, s cizorodými látkami (zplodinami, prachem, volnými radikály), které jsou v našem okolí běžně přítomny.

Reakce a adaptace

Aby se tělo zvládlo s veškerými vnějšími vlivy vypořádat je vybaveno určitým samoregulačním aparátem – systémem, jenž zachovávává homeostázu = vnitřní rovnováhu organismu v prostředí, jenž se pohybuje. Pokud je homeostáza narušena (tkáně nereagují na inzulín, poraníme kůži aj.), tělo už nedokáže vlastními repačními mechanismy vzniklá poškození vyřešit a my pociťujeme určitý diskomfort – vzniká tak nemoc (diabetes, bolest, zánět apod.).

Zmíněné příklady narušení správných funkcí organismu patří mezi ty které si sami uvědomujeme, protože jsou závažné, rozvíjí se v akutní nebo chronické onemocnění a vyžadují vnější zásah – léčbu pomocí exogenně (zvnějšku) dodávaných látek nebo jiný medicinální zásah.

Ovšem k určitému narušení homeostázy dochází neustále a pokud tělo funguje jak má, reparační mechanismy našeho těla jsou schopné špatnou funkci opravit a my probíhající proces ani nezaznamenáme.